mendel

Johann Gregor Mendel (* 20. 7. 1822 Hynčice, † 6. 1. 1884 Brno)

jeho životopis

Mendelovo jmého nese Mendelova společnost pro včelařský výzkum


Na okrese Nový Jičín, na jižním okraji historického území Slezska, leží vesnička Hynčice (dříve Heinzendorf), kde se v německé rodině r. 1822 narodil pozdější geniální objevitel podstaty dědičnosti, Johann Gregor Mendel.
Hynčice dnes patří k obci Vražné. Mendlův rodný dům - zemědělská usedlost, je dosud zachován:

1920

Mendlův rodný dům v r.1920

dnes

Mendlův rodný dům v r. 2003 před rekonstrukcí

Rodný dům J. G. Mendela prošel rozsáhlou rekonstrukcí ukončenou v r. 2007. V současnosti se zde nachází Muzeum J. G. Mendela, ubytování pro 45 osob, posluchárna, společenský sál a obecní knihovna. Jeho provoz nyní zajišťuje Nadační fond J. G. Mendela “Mendelův rodný dům”.

v současnosti

Mendlův rodný dům nyní (po rekonstrukci)

dvůr

Mendlův rodný dům - dvůr

Nejvýznamnější období Mendlova života je spojeno se starobrněnským Augustiniánským klášterem, kde důmyslně založenými experimenty uskutečnil svůj zásadní objev podstaty dědičnosti (zveřejněn r. 1865). Přestihl jím vývoj poznání o několik desetiletí. Jeho dílo bylo znovuobjeveno počátkem 20. století. Význam Mendlova objevu a jeho genialita ho řadí mezi největší biology, jak je patrno ze snímku medaile, kterou každý rok uděluje Národní akademie věd USA nejzasloužilejšímu genetikovi:

medaile

Ch. Darwin - J.G. Mendel - W. Bateson - T.H. Morgan

Nyní je v klášteře na Starém Brně Mendelovo muzeum genetiky.

Mendel je ovšem znám také jako vynikající včelař. V klášterní zahradě nechal postavit včelín (viz foto), v němž prováděl svoje pozorování a pokusy. Zabýval se chovem matek, snažil se křížit některé rasy včely medonosné, pokoušel se kontrolovat páření matky ve voliéře (neúspěšně), vylepšil konstrukci úlu, zkoušel chladné a vzdušné zimování včel, sledoval přínosy nektaru do úlu, dělal výpočty výkonnosti létavek ve snůšce, aj. Zapojil se do včelařského spolkového života v Brně, kde na schůzích včelařského spolku moravského hovořil o svých pozorováních života včel, vývoje rostlin i experimentech.

Zřejmě původní podoba Mendlova včelínu

Mendlův včelín z doby před r. 1909

V 80. letech minulého století se o včelín starali včelaři z Brna - Králova Pole a používali ho jako chovatelskou stanici pro svůj rozmnožovací chov matek:

Mendlův včelín z r. asi 1985; v popředí plemenáče k chovu matek.

Potom se o včelín asi 20 let nikdo nestaral, chátral a zarostl bujnou vegetecí. V současnosti je včelín opět v provozu a postupné rekonstrukci díky péči Doc. RNDr. Vladimíra Ptáčka, CSc. z Masarykovy univerzity, který při úpravě včelína a jeho okolí vykonal spoustu práce a zařídil také osazení několika úlů včelami, o něž se stará - viz snímek:

Mendlův včelín v současnosti (2004)

Životem a dílem J. G. Mendla a objasňováním odborných a historických souvislostí jeho objevu se již několik desetiletí zabývá Dr. Vítězslav Orel, který dlouho pracoval v Mendelově muzeu - MENDELIANU v Brně. Dr. Orel označil Mendlův starobrněnský včelín za první výzkumný včelařský ústav v Evropě.


ŽIVOTOPIS J. G. MENDLA

  • 1822
    V malé vsi Hynčicích č.p. 58 v dolním Slezsku tehdejšího Rakousko-Uherska, části Kravařsko, se 20. července narodil Johann Mendel. Jeho otec Anton Mendel, sedlák, veterán napoleonských válek a matka Rosine, roz. Schwirtlich měli již dvouletou dceru Veroniku. 22. července byl Johann pokřtěn v kostele sv. Petra a Pavla v Dolním Vražném a tento den potom vždy uváděl jako datum svého narození. Hynčice (Heinzendorf) byly osídleny převážně německým obyvatelstvem. Johann Mendel se narodil v německé rodině, ale asi z jedné čtvrtiny měl český původ.
  • 1829
    Mendlovým se narodila další dcera, Terezie.
  • 1831-1833
    Johann navštěvoval základní školu v Hynčicích, kde ho vyučoval učitel Thomas Makitta a farář z Dolního Važného Jan Schreiber. Oba vedle základní výuky věnovali zvláštní pozornost výuce přírodopisu a tomu sloužila školní ovocná zahrada se včelínem. Už tam se projevilo Johannovo nadání.
  • 1833-1834
    Johann absolvoval piaristickou školu v Lipníku nad Bečvou, kde prokazoval velké teoretické znalosti.
  • 1834-1840
    Johann absolvoval s vynikajícím prospěchem šest tříd na gymnáziu v Opavě. Jeho otec byl v roce 1838 při robotě v lese vážně zraněn a nemohl už dále pracovat a podporovat syna na studiích. Johann jako jediný syn měl převzít rodinnou farmu, rozhodl se však pro pokračování ve studiích. Farmu proto přebral jeho švagr Alois Sturm, manžel Veroniky.
    Aby mohl pokračovat ve studiu, absolvoval Johann v Opavě kurz pro soukromé učitele a přivydělával si doučováním (viz jeho dopis rodičům). Těžké fyzické a duševní vypětí však způsobilo jeho vážnější onemocnění, takže od velikonoc 1839 až do podzimu musel přerušit studium. Přesto postoupil do další třídy a v srpnu 1840 skončil gymnázium s nejlepším prospěchem.

    Dopis rodičům z r. 1838.

        Děkuji Vám, ctihodní rodičové, za zprávy a milou zásilku másla a chleba, kterou jste mi dobrotivě poslali po formanovi Krátkém. Moje domácí paní Vám také děkuje za těch pět zlatých.

        Má studia příznivě pokračují, takže doufám, že v příštím roce vykonám zkoušku do druhé třídy humanitní. Můj velectěný ředitel, Jeho Důstojnost Ferdinand Schaumann, se domnívá, že v příštím semestru dostanu známku “I. accedens”, to jest nejlepší ze stupnice známek. I když je letošní zima velmi tuhá, vystačím přece “s poloviční stravou” úplně. Zvláště, když jste mi poslali chléb a máslo. Až bude opět léto, bude i moje práce zase lehčí. Těším se, až se u Vás opět zazelenají stromy a vylétnou včely.

        Prosím Vás, pozdravujte Veroniku, Theresiu, Aloise a všechny milované. S vděčnou modlitbou za Vás jsem

    Váš syn Johann.

  • 1840
    Johann se zapsal na filozofický institut při univerzitě v Olomouci, aby si dokončil středoškolské vzdělání, potřebné před studiem na vysoké škole. Jeho úsilí najít si práci však zůstalo bezvýsledné a Johann se dostal do ještě vážnější krize než v Opavě. Proto se vrátil domů na zbytek roku.
  • 1841
    Znovu se zapsal na studium v Olomouci. Našel si tentokrát práci a studia mu umožnila dokončit jeho mladší, tehdy třináctiletá sestra Terezie, která se zřekla části svého věna ve prospěch svého bratra.
  • 1843
    Mendlovy finanční záležitosti byly nadále vážným problémem a tak o své touze pokračovat ve studiu hovořil s profesorem fyziky na univerzitě v Olomouci Friedrichem Franzem. Franz Mendlovi navrhnul vstoupit do Augustiniánského kláštera v Brně. Franz, jenž v klášteře jeden čas žil, napsal opatovi Františku Cyrillovi Nappovi (1792-1867) dopis na podporu Mendlovy kandidatury a Napp Mendla koncem září přijal. 9. října vstoupil do kláštera jako novic a přijal řeholní jméno Gregor. Od té doby se podepisoval už jen Gregor Mendel. V brněnském klášteře našel mimořádně příznivé prostředí pro rozvoj svého talentu. Opat Napp si Mendla od začátku oblíbil a vytvářel mu podmínky pro rozvíjení jeho schopností.
  • 1845
    Gregor Mendel zahájil studia na brněnské Teologické fakultě.
  • 1846
    Od vstupu do brněnského kláštera Mendel projevoval mimořádný zájem o přírodní vědy. Při studiích na Teologické fakultě navštěvoval se souhlasem a podporou opata Nappa přednášky o pěstování ovoce a vinařství. Napp, jenž napsal příručku o šlechtění rostlin, byl také předsedou Pomologického spolku a působil i ve výboru místní Zemědělské společnosti. Přednášky v brněnském filozofickém učilišti vykonával profesor Franz Diebl, který byl známý svými články a knihami o šlechtění rostlin.
  • 1847
    4. srpna byl Gregor Mendel vysvěcen za kněze. Pokračoval ve svých studiích na Teologické fakultě a v návštěvách přednášek na filozofickém učilišti.
  • 1848
    Při studiu čtvrtého ročníku na Teologické fakultě navštěvoval doplňkové přednášky o zemědělství v brněnském filozofickém učilišti. V červnu Mendel získal osvědčení o absolvování fakulty a začátkem srpna se stal duchovním v nemocnici na Pekařské ulici.
  • 1849
    Styk s utrpením nemocných však na Mendla působil tak silně, že málem onemocněl. Velkorysý opat Napp mu opět vyšel vstříc a nabídnul mu učitelské místo na gymnáziu ve Znojmě, které Mendel s radostí přijal. Tak 7. října začala jeho kariéra učitele, vyučováním řečtině, latině, němčině a matematice.
  • 1850
    Mendlovo učitelské působení na gymnaziu ve Znojmě bylo úspěšné a tak po roce výuky mu ředitelství školy doporučilo, aby si složil na univerzitě ve Vídni učitelskou zkoušku, jež by mu zajistila trvalé místo. Mendel si zvolil přírodopis a fyziku. K přihlášce na zkoušku sepsal svúj životopis - viz dále. Mendel zkoušku nesložil a bylo mu řečeno, že ji může opakovat nejdříve za jeden rok. Jeho práce z fyziky byla hodnocena kladně, ale neuspěl při zkoušce ze zoologie. Mendla více zajímala fyzika a zřejmě nestačil zvládnout široký rozsah přírodních věd. Příčinou neúspěchu byla jeho soukromá příprava bez studia na univerzitě. Když F. C. Napp zjišťoval, proč Mendel nebyl na zkoušce úspěšný, bylo mu navrženo, aby byl vyslán na univerzitu do Vídně na studia přírodních věd.
    Mendel se ze zkoušky vrátil do Brna.

    Autobiografie Mendla ze 17. dubna 1850:

    Slavné c. k. zkušební komisi!

         Ve smyslu vysokých nařízení Ministerstva kultu a vyučování předkládá uctivě podepsaný krátký nárys svého života.

        Jmenovaný se narodil roku 1822 v Hynčicích ve Slezsku , kde byl jeho otec majitelem malé selské usedlosti. Když získal základní vzdělání na tamní vesnické škole a později na piaristické koleji v Lipníku, byl přijat roku 1834 do první gramatikální třídy c. k. gymnázia v Opavě. Kvůli rychle za sebou následujícím pohromám bylo vyloučeno, aby jeho rodiče uhradili jeho studijní náklady, a tak se tedy 16letý podepsaný dostal do žalostného postavení, že se o své živobytí musel postarat úplně sám. Proto navštěvoval výukový kurs pro “kandidáty školství a soukromé učitele” při Krajské hlavní škole v Opavě a protože po složení zkoušky získal v osvědčení způsobilosti nejlepší doporučení, podařilo se mu během humanitních studií soukromým vyučováním vydělat aspoň tolik, že mohl nuzně žít.

        Po absolvování gymnázia v roce 1840 bylo jeho první starostí, aby si zajistil nutné prostředky pro pokračování ve svých studiích. Proto se opakovaně pokoušel v Olomouci nabídnout své služby jako soukromý učitel, ale jeho veškeré snahy zůstaly bezúspěšné, protože neměl přátele, a tak ani doporučení. Chmurné vyhlídky ze zklamaných nadějí, úzkostné, smutné vyhlídky do budoucna na něj tehdy tak mocně zapůsobily, že se roznemohl a musel strávit rok se svými rodiči, aby se zotavil.

        V příštím roce se uctivě podepsaný konečně dostal do kýžené situace, že v Olomouci našel možnost obživy a že tak mohl pokračovat ve svých studiích. S vypětím všech sil mohl absolvovat oba ročníky filozofie. Uctivě podepsaný cítil, že by nebyl schopen, aby nadále snášel takovou zátěž, a byl proto nucen po skončení filozofických studií vstoupit do stavu, který by ho vysvobodil z trpkých existenčních starostí. Jeho poměry rozhodly o jeho volbě. V roce 1843 požádal o přijetí do augustiniánského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně a byl přijat.

        Jeho materiální postavení se tímto krokem podstatně změnilo. S takovou fyzickou pohodou se uctivě podepsanému navrátily také odvaha a síla, takže studoval s velkou chutí a láskou klasické předměty, předepsané pro zkušební rok. Ve volném čase se zaměstnával malou botanicko-mineralogickou sbírkou, kterou měl v klášteře k dispozici. Jeho záliba pro obor přírodních věd rostla tím víc, čím více nacházel příležitost se s nimi hlouběji seznámit. Ačkoliv jmenovaný při tomto studiu postrádal jakýkoliv ústní doprovod a i když cesta samouka v tomto případě, jako snad u žádného jiného vědního oboru, je nanejvýš obtížná a vede pomalu k cíli, oblíbil si jmenovaný od té doby studium přírodních věd tak, že nebude váhat, aby si stávající mezery vyplnil individuálním studiem podle rad prakticky zkušených mužů. V roce 1846 absolvoval jmenovaný také přednášky, zaměřené tímto směrem, ze zemědělství, ovocnářství a vinařství ve Filozofickém učilišti v Brně.

        Po ukončení teologických studií v roce 1848 dostal uctivě podepsaný od veledůstojného p. preláta povolení k přípravě na filozofická rigoroza. Když zamýšlel, že se v následujícím roce podrobí zkouškám, byl vyzván, aby nastoupil místo suplenta na c. k. gymnáziu ve Znojmě a s radostí této výzvě vyhověl. Od začátku svého suplentského působení se ze všech svých sil snažil, aby podal žákům svěřené předměty lehce pochopitelným způsobem a doufá, že nepůsobil bez úspěchů, protože měl dostatek příležitostí, aby načerpal soukromým vyučováním, kterému po dobu čtyř let vděčil za svůj chléb, zkušenosti o možných výkonech žáků a o rozličných stupních mladistvé vnímavosti.

        Uctivě podepsaný je přesvědčen, že tímto podal krátký souhrn svého životopisu. Jeho strastiplné mládí jej naučilo, aby předčasně poznal vážné stránky života, naučilo jej také pracovat. I když sklízel plody ekonomického zajištění, nepřestal si toužebně přát, aby si své živobytí mohl sám zaopatřit. Uctivě podepsaný by si velmi považoval, kdyby mohl dostát požadavkům slavné zkušební komise a dosáhnout splnění své tužby. Zajisté by pak nelitoval žádné námahy ani oběti, aby dostál svým povinnostem co nejdůkladněji.

    Gregor Mendel
    suplující profesor na c. k. gymnaziu ve Znojmě

  • 1851
    Navzdory neúspěchu při zkoušce ve Vídni byl na jaře povolán na dva měsíce suplovat přednášky z přírodních věd na brněnském Technickém učilišti za onemocnělého profesora Jana Helceleta. I zde byl jako učitel velmi úspěšný. Opat F.C. Napp nadále podporoval Mendela v úsilí o dosažení dalšího odborného vzdělání a tak 27. října Mendel vstoupil na univerzitu ve Vídni.
  • 1851-1853
    Na univerzitě během čtyř semestrů navštěvoval Mendel přednášky ze zoologie, botaniky, chemie, mikroskopické botaniky, paleontologie, matematiky a fyziky. Při studiu se mj. seznámil s kombinatorikou, kterou později využil pro plánování a vyhodnocení svých pokusů s křížením rostlin.
  • 1853
    Ukončil studium ve Vídni a po návratu do Brna nastoupil místo suplujícího učitele přírodopisu a fyziky na tehdejší německé vyšší reálce v Brně. Ředitelství školy oceňovalo jeho mimořádně dobré pedagogické působení.
  • 1854
    Mendel připravoval program rozsáhlého výzkumu. Ideu své výzkumné práce si zřejmě vytvořil již během studia na univerzitě. Prováděl předběžné pokusy, opatřoval si semena mnoha (postupně až 40) odrůd hrachu. Stal se učitelem fyziky a přírodních věd na Technickém učilišti v Brně.
  • 1855
    Počátkem roku se stal členem přírodovědné sekce Hospodářské společnosti v Brně.
  • 1854-1856
    Ověřoval čistotu odrůd hrachu - stálost jejich znaků.
    Okolo r. 1856 začal v klášteře včelařit s několika včelstvy, pro vlastní potěšení a relaxaci. V dalších letech počet včelstev o několik rozšířil.

  • 1856
    Začal hybridizační pokusy s odrůdami hrachu v klášterní zahradě. Na jaře se přihlásil podruhé ke zkouškám na univerzitu. V tomto roce byl mimořádně pracovně přetížen - kromě učení a příprav na zkoušku začínal nejtěžší etapu svých pokusů s křížením hrachů. Proto již v lednu těžce onemocněl. V květnu pak jel do Vídně skládat zkoušky. Při zkoušce 5. května se dostal do sporu s profesorem botaniky Fenzlem, a proto neuspěl. Podstatou neshody byl nejspíš rozdíl v názoru na oplozování u vyšších rostlin, Fenzl zastával názor, že embryo vzniká z pylového zrna. Mendel se nervově zhroutil a musel od zkoušky odstoupit. Do Brna se vrátil nemocen a zřejmě byl jeho stav vážný, protože 31. května do Brna přijel Mendlův otec se svým bratrem. Neúspěch na zkoušce ho však neodradil od dalšího studia a výzkumné práce a soustředil se hlavně na svoje pokusy. I po neúspěšné zkoušce ve Vídni pokračoval ve výuce na reálce v Brně. Zkoušku už se potom nepokoušel opakovat a zůstal zatupujícím učitelem až do r. 1868.
  • 1862
    Stal se členem Přírodovědného spolku v Brně. Zahájil meteorologická pozorování pro Meteorologický ústav ve Vídni. Meteorologická pozorování prováděl s velikou přesností až téměř do konce svého života.
  • 1863
    Dokončil hlavní část svých experimentů s hrachy.
  • 1865
    Zpracoval výsledky svých pokusů s křížením hrachů a rukopis přečetl na pokračování ve dvou schůzích Přírodovědného spolku v Brně 8. února a 8. března.
  • 1866
    Publikoval svoji přednášku z předchozího roku v Brně pod názvem “Versuche über Pflanzen-Hybriden” (Pokusy s rostlinnými kříženci), jež je základní prací objasňující princip dědičnosti. Na samém konci roku poslal Mendel otisk své klasické práce známému botanikovi Nägelimu do Mnichova v očekávání, že v něm nalezne jeho pochopení a podporu, čímž mezi nimi začala několikaletá rozsáhlá korespondence.
  • 1868
    Gregor Mendel byl zvolen na místo zesnulého F.C. Nappa do funkce opata Augustiniánského kláštera, funkce se ujal 30. března.
  • 1869
    Byl zvolen vicepresidentem Přírodovědného spolku v Brně, na jehož schůzi 9. června přednášel o svých pokusem s křížením jestřábníků (Hyeracium). Stal se členem Včelařského spolku moravského.
  • 1870
    Opublikoval svoji práci s jestřábníky. Začal intenzivně včelařit a také spolupracovat s F. Živanským, starostou Včelařského spolku moravského. Spolu s Živanským se v září zúčastnil včelařského sjezdu v Kielu v Německu.
  • 1871
    V klášterní zahradě nechal Mendel postavit včelín a osadil ho postupně až 50 včelstvy. Byl zvolen za prvního náměstka starosty Včelařského spolku moravského (do r.1873), zúčastňoval se spolkových jednání, kde několik let podával informace o svých včelařských výzkumech a pozorováních.
  • 1872
    Mendel dostal od císaře za svoje zásluhy v církevních a veřejných funkcích Komturský kříž řádu Františka Josefa.
  • 1874
    Schválením zákona, kterým se klášterům ukládalo podstatné zvýšení příspěvku do náboženského fondu, začal beznadějný spor Mendla s rakouskou vládou, jenž se vlekl až do jeho smrti. Spor ho stál hodně energie a přispěl značně ke zhoršení jeho zdravotního stavu.
  • 1876
    Mendel byl zvolen místoředitelem správy Moravské hypoteční banky (v r. 1881 se stal jejím ředitelem).
  • 1883
    Po nachlazení onemocněl na zánět ledvin a musel se vzdát veřejné činnosti. V létě se léčil v Rožnově a velmi si oblíbil valašský kraj. Nemoc se však zhoršovala.
  • 1884
    Dne 6. ledna Mendel zemřel. Pohřben byl 9. ledna na ústředním hřbitově v Brně.